Říkání o tom, kdo jsem aneb Modlitba za Stříbrnou pavučinu

*  Talli - 2.7.2003

Miloš Kaktus Karásek. Dávné trampské povídání …





Jsem tramp. Vím o podivných stromech, které za noci zpívají. Znám skály, měnící se za soumraku v hrady, plné trubadurů a bílých paní. Jsem majitelem nejbohatších nalezišť červených oblázků na světě, fialkových skel Švarcavy a moje doly na jahody mi kdekdo závidí.

Jsem tramp a znám řeč netopýrů, obrovských mravenců a malých žabiček, co přicházejí s deštěm z nebe. Domluvím se s kameny na cestě, vyznám se v morseovce datlů a lehce luštím poselství hor, které potoky přinášejí ke mně do údolí.

Miloš Kaktus Karásek. Jsem tramp a dobře vím, v kterou hodinu je třeba ztišit hlas, když nastává obřad soumraku. Mám deku tak slabou, abych přes ni slyšel oddychování spící země. Mám nůž, který zchudl častým broušením a který se blýská radostí, když navečer skončím pochod a on se může zahryznout do chleba. Mám popraskanou kytaru, slepenou smolou a ona mě učí novým lesním nářečím. Jsem tramp a hodnoty, kterých si cením, jsou asi stejně podivné, jako já.

Nadevše jsou mi vzácná křesla z chorošů a mechu, kamenné stoly, benátská zrcadla studánek a pramenů. Jdu přes bludné kořeny za kouzlem svítících dřev, znám úplňky za zákeřnými bažinami a vím, kam si mohu kdykoliv zajít pro trochu krušného strachu a užaslé bázně. Jsem tramp, ač na tom jméně vůbec nezáleží. Dobrovolně jsem se stal členem bosácké sekty, klanící se OBYČEJNU, PROSTOTĚ a PŘÍRODĚ – přísným, ale nekrvelačným božstvům. Shovívavým a dnes již trochu komickým bůžkům. Mám nekonečně mnoho přátel, ale často marně čekám na setkání s nimi. Vím o síle, která se v nás skrývá, ale často se jí bojím a utíkám před ní.

Jsem tramp a mojí zbraní se stále častěji stává útěk. Přesto vás varuji, vás, kteří se tak hlučně houfujete na hranicích mé říše – budete jednou poraženi!!! S děsem prchnete z plechových pojízdných skrýší, až drápky a zuby mých lesních přátel zaškrábou na dveře vašich obytných přívěsů. S hrůzou budete vzpomínat na první a poslední noc v mé říši, až zavelím zeleným světýlkům k pochodu na vaše víkendové hrady. Letky vos, baterie pýchavek, kulomety datlů a ostnatý drát ostružiní jsou připraveny k boji. Jsem tramp a vím, jak těžké je nahnat strach těm kdo svou duši rozmělnili na čtyři gumové. Přesto vás varuji – až dorachotíte ve svých vozech tam, kde stříbrná pavučina přes cestu označuje hranici mé říše, zastavte.

V mém i vašem zájmu. Jsem tramp a podivínsky provozuji to, co se do dnešního světa nehodí. Jsem tramp a modlím se za stříbrnou pavučinu…..

Dávné trampské povídání do redakce zaslal k letnímu zamyšlení pravidelný čtenář našeho servru Miloš Kaktus Karásek.

--------------------------------------------------------------------------------------------
Tento článek byl převzat dne 23.10.2018 11:19:08 z Internetového serveru RajNet.cz
--------------------------------------------------------------------------------------------